Výchozím datovým podkladem pro stanovení významných zimovišť vodních ptáků je monitoring předem stanovených lokalit na základě standardizované metodiky (Delany, 2005; Delany 2010) jehož výstupem jsou data o početnosti a distribuci jednotlivých druhů vodních ptáků na konkrétních sledovaných lokalitách. Monitoring provádějí dobrovolníci, jedná se o tzv. citizen-science projekt. Standardizace tohoto monitoringu spočívá v maximálním úsilí o provádění sčítání na týchž lokalitách po sobě jdoucích letech, pokud možno stejným sčitatelem. Tato monitorovací data jsou získávána každoročně. Následující přehled podává ucelené informace o průběhu a metodice monitoringu:
Název monitorovacího programu:
Mezinárodní sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census)
– blíže viz
www.waterbirdmonitoring.cz
Sčítané druhy: Předmětem monitoringu zimujících vodních ptáků jsou následující skupiny druhů ekologicky závislé na mokřadech (Delany 2010): labutě, husy, potápky, kormoráni, volavky, krátkokřídlí, dlouhokřídlí, bahňáci, racci, někteří pěvci a dále tyto druhy – orel mořský, ledňáček říční.
Období a denní doba: Monitoring probíhá v předem stanoveném termínu – víkend v polovině ledna. Sčítání v týdnu před a po tomto termínu lze také zahrnout do výsledků sčítání. Optimální obdobím pro sčítání v doba od 10. do 14. hod. (tj. v době, kdy zimující ptáci bývají v největším klidu). Za situace, kdy není možné tuto dobu dodržet, je třeba věnovat větší pozornost pohybům ptáků a jejich aktivitě. Není však možné sčítat zcela do tmy. Důležitým faktorem, který může ovlivnit výsledky sčítání je též viditelnost v době sčítání. Snížená viditelnost se zaznamenává v příslušné rubrice formuláře pro ukládání dat. Za velmi špatné viditelnosti (mlha, silné sněžení ap.) není možno sčítání provádět.
Způsob sčítání: Na úsecích s malým počtem zimujících ptáků se sčítání provádí přímo za chůze se zastávkami podle aktuální potřeby. V místech s pravidelně vysokým počtem (stovky až tisíce jedinců) zimujících ptáků je nutné mít vytipovaná místa, odkud je takové shromaždiště (nebo jeho část) nejlépe přehledné. Je doporučeno i opakované sčítání takovýchto míst.
Technické vybavení: Ke sčítání ptáků v terénu je většinou nutné použití dalekohledů. Nejlépe se z běžně dostupných dalekohledů k tomuto účelu hodí triedr se zvětšením 7x až 12x. Je dobré mít dalekohled s velkým zorným polem. Na větších vodních plochách je většinou nutné mít k dispozici stativový dalekohled zvětšující 30 až 50 x. Naopak na menších vodních plochách je možné sčítat ptáky i bez dalekohledu (např. různé malé říčky, potoky ap.). Nezbytným vybavením je ale zápisník a tužka. Je možné použít i diktafon, přičemž je však třeba se neustále přesvědčovat o jeho funkčnosti i ve ztížených meteorologických podmínkách.
Vlastní sčítání ptáků v terénu: Při nízké početnosti jde o klasické počítáni jednotlivých exemplářů všech na lokalitě přítomných zimujících druhů ptáků. Při vyšší, případně vysoké početnosti (stovky a tisíce exemplářů) je možno při určitých zkušenostech použít několik technik počítání: Velké hejno jednoho druhu přibližně stejně homogenní – odpočítání např. 50 ex. A následné dopočítání do velikosti celého hejna. Tento způsob je možné též použít alespoň pro hrubý odhad při vyplašení hejna, které odletělo proti směru pochodu sčitatele (viz níže). Pracné počítání velkých hejn po jednotlivých exemplářích může paradoxně mít za následek ztrátu orientace ve sčítaném hejnu a ve svém důsledku pak i větší chybu. Vhodnější možností představuje spolupráce dvou pozorovatelů, z nichž jeden sčítá a hlásí průběžné počty, které jeho spolupracovník zapisuje. Obdobně je možno využít i diktafon (viz výše). Při sčítání potápivých kachen, lysek, potápek, kormoránů, popř. potáplic je třeba mít na paměti, že část jedinců může být v okamžiku sčítání pod vodou. V těchto případech je třeba věnovat pozornost aktivitě ptáků a při vysoké frekvenci potápění raději sčítání na chvíli přerušit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat skrytěji žijícím druhům jako je potápka malá a slípka zelenonohá. Potápky malé i v zimním období velmi snadno unikají pozornosti, neboť bývají často schovány při březích, pod převislými břehy, v příbřežní vegetaci (různé křoviny zasahující do vody, spadlé větve, kmeny ap.). Slípky zelenonohé se nejčastěji vyskytují na březích v křovinaté vegetaci a lze je zaznamenat i na základě hlasových projevů. v městském prostředí pak slouží jako úkryty různé výklenky nábřežních zdí mostů apod. Na březích, často těsně u vody, se ale často vyskytují i další druhy jako kachny divoké (případně další druhy plovavých kachen), lysky černé, volavky popelavé a bílé ap. Kormoráni a volavky sedají často na vysokých stromech, kde je lze sčítat před západem Slunce. Některé druhy (husy, plovavé kachny) odlétají za potravou mimo sledované vodní plochy. Plovavé kachny zpravidla odlétají na pastvu ve večerních hodinách, a tudíž při denním sčítání by neměly vznikat větší problémy. O něco složitější situace je u husí. Na lokalitách s početnějším výskytem husí doporučujeme provádět ranní kontrolu za svítání při jejich ranním rozletu z lokality. Prakticky to ale znamená, že musíme nocoviště navštívit ještě za tmy a vyčkat zde do rozednění. Takto zaměřené kontroly lokality je možno provádět i několik dní před nebo po vlastním sčítání vodních ptáků. Obdobná situace nastává v případě sčítání nocovišť racků, kormoránů a volavek.
Přeletující ptáci: Zásadně se počítají jen ptáci jevící evidentní vztah ke sčítané lokalitě – nízko letící ptáci, kteří mají zjevnou snahu na lokalitě přistát. Při vyplašení ptáků sčitatelem, jinými osobami, lodí ap. se počítají zásadně jen ptáci, kteří odletěli dozadu (proti směru pochodu sčitatele). Ve výjimečných případech, při jistotě, že ptáky nemůžeme sečíst opakovaně, je možné započítat i ptáky, kteří poodletěli dopředu (ve směru pochodu sčitatele). Ideální je sčítat sousední úseky ve stejnou dobu tak, aby se jejich sčitatelé mohli o případných přeletech vzájemně informovat. U ptáků vysoko přeletujících, kteří se do celkového počtu ptáků na lokalitě nezapočítávají, je třeba zaznamenat jejich počet, hodinu a směr přeletu do rubriky poznámka.
Nepůvodní druhy: Na vodních tocích a nádržích v České republice se můžeme setkat i mnohými ”exotickými” druhy vodních ptáků. Pravděpodobně se jedná o ptáky uniklé ze zajetí u nás nebo v zahraničí. Údaje o výskytu a početnosti těchto druhů jsou však nesmírně cenné. Prosíme proto o zaznamenávání početnosti i těchto druhů. Jako příklady těchto ”exotických” druhů lze jmenovat tyto: husička stěhovavá Dendrocygna arcuata, labuť černá Cygnus atratus, husa indická Anser indicus, husice nilská Alopochen egyptiacus, pižmovka velká Cairina moschata, kachnička madarínská Aix galericulata, kachnička karolínská Aix sponsa, husice rezavá Tadorna ferruginea, kachnice kaštanová Oxyura jamaicensis a další.
Zaznamenávání výsledků sčítání: Odesílání zaznamenaných dat z jednotlivých lokalit probíhá pomocí formuláře na webových stránkách www.waterbirdmonitoring.cz. Formulář obsahuje tyto náležitosti:
U kachen (pokud to okolnosti pozorování dovolují) se zaznamenává počet samců a samic **, pokud je u části kachen neurčeno pohlaví, jejich počet je zaznamenán v kolonce neurčeno. U racků, labutí, kormoránů, hvízdáků eurasijských, případně slípek zelenonohých se uvádí počet starých a mladých ptáků (ptáků v první zimě) **. U ptáků, kde není možné určit přesně druh, se udává alespoň rod a případně další upřesnění - např. neurčitelné husy (Anser sp.), neurčitelné kachny (Anas sp., Aythya sp.), racek bělohlavý/stříbřitý apod.
** Tyto údaje mohou být uvedeny jen u části pozorovaných ptáků